Ústí n/L E

11:7

Žižkov D

Přiblížíme se v Ústí medaili?

Status: zápas odehrán

Publikoval Martin Dan?k 5.01. 2026 17:44:39

7. kolo

datum utkání: 03. 1. 2026

Info o zápase:

A tak jsme se hned po Novém roce vydali na výlet do Ústí ve složení já, Petr Kostka a Ruda Mráček coby řidič. Čekal nás tým E. 

Cestou jsme různě spekulovali. Jako kdo je z nás na tom líp a má v jaké disciplíně horší průměr, aby dostal lehčího soupeře. I jsme řešili, kdo by proti nám mohl nastoupit. Vzpomněli jsme si na papírově slabšího Přemysla Kamenáře. Třeba nastoupí a budeme to mít o něco snadnější! A hned jak jsme přijeli, Ruda poznal Kamenářovo auto. Hurá, máme šanci! Co když ale bude jen pískat? Do herny jsme šli napjatí, zda bude mít na sobě Kamenář klubový dres. A po vstupu jsem místo Kamenáře uviděl Martina Mrkvičku, o něco silnějšího hráče. Ten proti nám naštěstí hrát nebude. Možná se naopak soupeři hned v duchu zaradovali: "Hurá, přijel Daněk!" A Ruda následně zjistil, že to auto není Kamenářovo a že ani nemá přijít. Tak dost už těchto hloupých poraženeckých úvah a ukažme co umíme!

Proti nám nastoupili David Záviška, Bohuslav Ježek a Zdeněk Špak.

Při rozehrávání jsem poznal, že to běhá jinak než u nás, ale zdálo se mi to přijatelnější. A jako vždy, před zápasem všechno plus minus fungovalo.

Ale ten zápas! Zase jsem měl tendenci naříkat. Stavělo se to do těch nejnemožnějších pozic. Aspoň že je 25 náběhů, to by se člověk mohl chytnout a nějakou tu sérii udělat. Vedle mě hrál Ruda. Jeho partie se Špakem byla vyrovnaná až do konce. Nakonec 49:45. Důležité první body. Petrův stav se Záviškou jsem neviděl. Podle toho, že většinou seděl, jsem usoudil, že se to nejspíš nevyvíjí dobře. A opravdu nevyvíjelo - 58:150/23. Já jsem se trpělivě snažil čekat na příležitost. Když ale přijde, už bývám dost nalomený. Moje maximální série byla 18. Často jsem prováděl sehrávací pokusy, které dopadaly jen napůl. Jako že se to sehrálo, ale chyběla tomu ta kýžená třešnička na dortu - karambol. Nakonec jsem s Ježkem prohrál 76:142.

V kádru jsme si s Petrem prohodili soupeře. A bylo to celou dobu marné. Záviška mi to dohrál předčasně - 32:100/19. Snažil jsem se aspoň rozehrát na jednoband. Ani to mi ale nešlo. I s mantinelovými strky jsem měl velké problémy. Rudovi se v kádru vůbec nedařilo. Prohrál 31:62. Ale chytil se Petr! V napínavém závěru nastupoval do dohrávky s jednobodovým náskokem - jistá výhra. Takže žádná motivace trefit prvního. Výsledek 63:62. Pořád žijeme. Zopakujeme jednobandovou smršť z Nového Boru? 

Chvíli jsme v jednobandu všichni vedli. Moje naděje vydržela do 15. náběhu. Pak se můj soupeř Ježek chytil a začal mi utíkat. A stavěl mi pozice, ze kterých jsem se nebyl schopný nic zahrát. Čtyři čáry za sebou znamenaly konec nadějí. Nakonec 36:60/24. Odkdy se ve druhé třídě takto často zápasy dohrávají před limitem náběhů? Na rozdíl ode mě byl Petr v jednobandu jako ryba ve vodě. Jeho přirozený styl, kdy moc nespekuluje, dává slušné rány a všechno trefí slavil úspěch: 60:42/22. Ruda měl před dohrávkou jistotu remízy. Bohužel netrefil prvního - 33:33. Celkem tedy 7:11. Já jsem neuhrál nic. Můj stůl, dle Bohuslava Ježka, byl prý výrazně odlišný od zbylých dvou stolů. Mantinely se chovaly úplně jinak než u nás. Asi je to rozdíl mezi syntetickým a naším přírodním suknem? Možná vezmu naše stoly, o kterých jsem si doposud myslel jen to nejhorší, přeci jen na milost (ale odsud až posud, kopfštosy levou rukou zkoušet budu, to mě vždycky uklidní :-)). Ještě stojí za zmínku Petrovy vyrovnané průměry v jednotlivých disciplínách: 2,52 2,52 a 2,72.

Takže zase výprask - hlavně tedy můj. Snad se zítra v Mostě zadaří mým spoluhráčům líp.

Sestavy:

Zápis o utkání

Ohodnoť výkon týmu