SK Karambol Praha A

14:4

Žižkov E

Pokus o zázrak

04. 4. 2018 - 13. kolo

Publikoval Martin Daněk 5.04. 2018 13:03:37

Dělal jsem si nepatrnou naději, že se zápasu na Strahově vyhnu.

Účast ale slíbili jen Olda Merta a Franta Lacina. Otovi Klíčovi se rozbily brýle a Zdeněk Kudrna měl mít denní směnu. Ještě v úterý jsem v klubu nadhodil, jestli si někdo nechce na Strahově zahrát. Z nějakého nepochopitelného důvodu tam nechtěl hrát Petr Klusáček - prý už tam byl letos dvakrát. Proč to nechtěl znovu zkusit? Říká se, že do třetice všeho dobrého. Ani Peter Šramel nebyl tímto návrhem vysloveně nadšený.

A tak již nadešel onen osudný den. Přišel jsem si do klubu pro tágo a ještě chvíli trénoval Ameriku - to jediné, co mě mohlo aspoň ve volné zachránit. "Musíš už jít na Strahov", upozorňoval mě Mirek Krahulík. A tak nezbylo, než jít - vstříc strahovskému peklu. Venku bylo pěkné počasí, lidé měli radost z jara, příroda se probouzela, ptáci zpívali, a já jel na Strahov. Autobus se neúprosně blížil cíli: "Příští zastávka Stadion Strahov", "Stadion Strahov".

Kolegové již byli na místě a pilně trénovali. Zase jsem podlehl mylnému dojmu, že to není tak hrozné. Volnou hru jsem začal vynecháním prvního a soupeř kontroval 42. Já jsem docela nadějně útočil, Amerika byla na spadnutí. Ztroskotal jsem na klouzající podlaze - nedokázal jsem se vyklonit nad stůl! Příště si musím vzít nějaké speciální sálové sportovní boty. Bohužel se mi úplně přestalo dařit, a já jsem jen doufal, že to soupeř rychle dohraje. Nečekaně mi ale naservíroval čistou Ameriku, bylo to ložené. Konstatoval jsem, že ta pozice není úplně špatná a dal 72. A od té doby zase jen zmar. Olda byl ve svém živlu. Hrál uvolněně, dařily se mu i série. Franta na tom byl podobně jako já, jen s tím rozdílem té jedné Ameriky v můj prospěch.

Před kádrem jsem si vyzkoušel štrich sérii. Věděl jsem ale moc dobře, že na ni nedojde. Nastoupil proti mě Kocián, proslulý ranař. Dlouho to vypadalo, že bych mohl vyhrát. Pak mi ale na konci utekl "sérií" 9. Olda měl zase hru pod kontrolou. Chytal jsem se naděje, že by mohl tentokrát vyhrát i Franta. V závěru ale odpadl. I tak byla ale teoretická šance na celkové vítězství.

V 1B nevyhrál nikdo. Nejblíž vítězství jsem byl asi já. Ale mantinely byly proti.

Jako spráskaný pes jsem mířil autobusem směrem domů. Pak mě ale napadla spásná myšlenka - co kdyby se někde konala má oblíbená žižkovská kulečníková teorie. A jaké bylo moje štěstí, když mi to Mirek zvedl, slyšel jsem typický ruch a následovala reakce "tak kde jsi, jsme U Jelínků". A s Mirkem, Liborem a ještě Vlastou jsme všechno důkladně rozebrali.



 

Sestavy:

Zápis o utkání

Ohodnoť výkon týmu